Mikulášská nadílka

Co dělají čerti v pekle, když je jim moc zima? Přiloží si pod kotlem a hned je jim zas prima.

Co dělají čerti v pekle, když tam lítaj saze? Přiloží si ještě jednou a je jim zas blaze.

Co dělají čerti v pekle, když se blíží Vánoce? Poskakují kolem ohně a chystají ovoce.

V pátek 4. prosince se školka proměnila v černobílé setkání čertíků a andělíčků. Už od rána zpíváme čertovské i andělské a mikulášské písničky i básničky, stavíme peklo i andělské nebe. Tančíme, počítáme polínka, hrajeme černobílé hry. Když po svačině zařinčely ze šatny čertovské řetězy a Mikuláš zazvonil svým zvonečkem, přilepily se všechny zadečky k židličkám, některé na klín paní učitelek. Ti víc stateční s napětím očekávali, co se bude dít dál, a ti kteří si sebou nebyli úplně jistí, zaháněli slzičky, které se jim začaly koulet po tvářích.

Mikuláš potom četl ze své nebeské knihy, někoho pochválil a odměnil, jiní se museli ze svých prohřešků vyzpovídat a slíbit, že se polepší. Čert byl veselý a spíš legrační, než přísný, i když na některé svůj pytel přeci jen otvíral. Andělíček však všechny děti ochránil a čerta vždy zahnal pryč. Za písničky, které děti zazpívaly, dostaly od Mikuláše nadílku, a někteří navíc i metličku od čerta. Když potom slíbili, že se do příště polepší, návštěva se rozloučila a všem malým čertíkům i andělíčkům i miniMikulášovi se ulevilo.

Děkujeme a těšíme se na příští setkání.

Podívejte se na fotografie