Duchové pod Řípem

10.06.2013 21:26

Po neopakovatelném zážitku všech cvičenců v pražském Edenu, jsme po mnoha dotazech a přáních dětí přijali pozvání župy Podřipské na setkání Sokolové pod Řípem a rozhodli se s krásnou skladbou manželů Sobotových AŤ ŽIJÍ DUCHOVÉ ještě naposledy vystoupit. Od rozhodnutí byl už jen kousek k realizaci našeho cíle a uspokojení přání dětí. Dvě zkoušky stačily, abychom si společně skladbu připomněly a pak už hurá v sobotu 25. května směr do Roudnice nad Labem.

Společná výprava T. J. Sokol Libňatov a T. J. Sokol Úpice měla 35 členů posádky – 12 dětí a 7 dospělých z Libňatova a 12 dětí a 4 dospělé z úpického Sokola.

Cesta  autobusem trvala tři hodiny s malou přestávkou na protažení, a pak už jsme šťastně dorazili k našemu cíli – ke sportovní hale v Brozanech nad Ohří, kde jsme měli zajištěné ubytování. Po překonání prvního šoku z obrovské haly a představy, že se tu má ubytovat dalších asi 200 cvičenců nejrůznějšího věku, jsme přeci jen našli, to nejlepší řešení. Rozdělili jsme se na dvě skupiny, pro ty nejmenší jsme si vyprosili místo v malé posilovně, která byla samostatně oddělena dveřmi a děti tady měly větší soukromí a klid na spaní. Ti starší  si rozbalili gymnastický koberec a na něm si připravili své karimatky a spacáky. Pak jsme se ještě posilnili dobrotami, kterými děti zásobily maminky, a už vyrážíme zpátky do Roudnice na stadion na zkoušku.

Za slunečného a horkého počasí jsme spolu s dalšími 400 cvičenci kromě vlastní skladby nacvičovali také nástup i odchod z plochy stadionu. To všechno asi pětkrát za sebou, a ač nebe kolem Roudnice bylo plné mraků, na plochu pražilo sluníčko.

Od žízně a horka nás zachraňoval náčelník úpické jednoty Martin, který přijel na slet se skladbou Chlapáci a napájel žíznivé děti vodou, naši věrní pomocníci Aleš, Martina a Janička zase postupně sbírali od dětí svršky, které v horku odkládaly.

Bohužel na závěr poslední zkoušky se zatáhlo i nad stadionem a začalo pršet, takže plánovaný výstup na horu Říp se nekonal. Přemístili jsme se autobusem do našeho přechodného domova, kde děti podle chuti využily obrovskou halu k vyplnění volného času. Nejvíce ocenily míče a kopání na branku nebo vysokou kladinu či bradla.

Patřičně hladoví jsme se po šesté hodině vypravili na večeři, která čekala v salonu restaurace Na růžku. Po chvíli čekání ve frontě si každý našel místečko a během několika minut už si každý pochutnával na výborné večeři, někdo si jde dokonce přidat. Po večeři malou procházkou zpátky na ubytovnu, kde si děti hrály karty, stavěly skládačky nebo kreslily. Pak už jen nezbytná hygiena a hurá do spacáku. Pohádka na dobrou noc a pak už všichni usnuli spali až do rána.

Nedělní probuzení do chladného a deštivého rána vadilo víc dospělým než dětem. Po snídani jsme se ale shodli na tom, že jsme správní sokolové, že nás déšť nerozmočí a že si cvičení užijeme. Ke zkrácení chvíle čekání děti ještě využily

prostory tělocvičny, která se mezitím skoro vyprázdnila. Postupně balíme všechny věci a po závěrečném fotografování vyrážíme směr Roudnice.

Po obědě nás před deštěm a zimou chrání sportovní hala, ze které máme dobrý výhled na seřadiště a můžeme se tak pozdravit se cvičenci ostatních skladeb. Zatímco dospěláci dokola řešili, jak děti co nejvíce zateplit a co komu obléknout, děti si bezstarostně hrály a sledovaly cvrkot před halou a družily se s ostatními cvičenci.

Když nadešel čas řazení, oblékli jsme pláštěnky a vyrazili na naše poslední společné cvičení. Déšť pomalu ustával, zato vítr si dával záležet. Na pokyn autora skladby jsme svlékli pláštěnky a pochodovali na "plac".Vítr se zklidnil, už nepršelo, ale zima byla pořádná. Ale na place na to každý zapomněl a všichni se těšili, že naposledy ukážem, jak máme naši skladbu rádi a jak nás cvičení s kyblíky baví. A povedlo se! Všechno klaplo, nikdo nezabloudil a každý si poslední cvičení užil. Trpěliví a zmoklí diváci nás odměnili velikým potleskem.

Potom už honem do vytopeného autobusu, který nás čekal přímo u stadionu, navléknout se do teplého oblečení, něco dobrého do bříška a hurá domů. Cesta

rychle utekla. Kdo si myslí, že všichni padli na sedačky a spali, ten se mýlí. Usnul jen nejmenší člen celé výpravy. Ostatní vesele štěbetali až domů.

Děkujeme ještě jednou všem zúčastněným, kteří se podíleli na dobré organizaci celého víkendu - všem cvičícím dospělákům, Martině, Alešovi a Janičce, že se celý víkend starali o naše věci, když my byli na place, dětem za ukázněnost a zodpovědnost a taky zápal, se kterým ke cvičení přistupovaly. Rodičům, že nám děti svěřili a vzorně vybavili jídlem i oblečením, takže nikdo nestrádal a v neposlední řadě řidiči autobusu panu Melničukovi, který vždy pohotově přistavil autobus, aby byly děti co nejrychleji v suchu.

Byl to náročný, studený a deštivý víkend, ale my si ho užili a budeme dlouho vzpomínat.

FOTOGRAFIE SI MŮŽETE PROHLÉDNOUT ZDE

—————

Zpět